Diabetes prvního typu se v rané fázi nikterak neprojevuje, dochází při něm k ničení beta buněk. Ve chvíli, kdy jejich destrukce dosáhne přibližně 80% původních hodnot, začíná vznikat glykémie. Za normálních okolností je glukóza vstřebávána buňkami, avšak bez dostatečného množství inzulinu zůstává v krvi, což sebou přináší řadu metabolických změn. A právě ty jsou typickými příznaky cukrovky. Nedostatečné vstřebávání cukrů vede k úbytku energie, nemocný trpí únavovým syndromem. Organismus energetické ztráty nahrazuje rozkladem tuků, což vede ke snižování hmotnosti a současnému vzniku odpadních ketolátek. Ty přispívají k okyselování vnitřního prostředí těla a dávají dechu diabetiků nezaměnitelný acetylenový zápach.
Vysoké hladiny glukózy nedokáží v těle ledviny dlouhodobě udržet a propouští je do moči. Vyloučená glukóza sebou však strhává i molekuly vody, čímž způsobuje dehydrataci. Ta vyvolává pocit suchosti v ústech a zvýšenou konzumaci tekutin, s následným častým močením. Mezi další příznaky se může řadit pomalé hojení ran, časté infekce, bolesti břicha, zvracení a závratě. Diabetes mellitus 1. typu mívá poměrně rychlí nástup, proto u některých pacientů může být prvním příznakem diabetické koma s poruchou vědomí.
Cukrovka druhého typu vzniká pozvolna a proto se je organismus schopen přizpůsobit sníženému přijmu glukózy a příznaky bývají mírné a často se na ní přijde náhodně při pravidelné preventivní prohlídce či až ve stádiu, kdy již nastávají komplikace spojené s tímto onemocněním.