U diabetu 1. typu je úspěšná léčba postavena na trojici inzulin, dieta a fyzická aktivita. Jelikož u prvního typu došlo poškozením beta buněk k narušení produkce inzulinu, musí si ho pacienti doživotně aplikovat pomocí inzulinového péra či pumpy. Aby byl tento hormon doplňován co možná nejpřirozenějším způsobem, je nutné ho aplikovat několikrát denně. Obvykle se jedná o tři až šest podkožních injekcí do oblasti břicha, stehen či paží. Diabetici si dávku inzulinu sami upravují podle aktuální hladiny cukru, k jejímuž určení jim slouží glukometr. U pacientů s častou hyperglykemií bývá péro nahrazeno diabetickou pumpou. Ta neustále dodává mikrodávky inzulinu, čímž velice reálně simuluje jeho přirozenou sekreci. V současnosti se jedná o nejúčinnější léčbu, avšak také několikanásobně dražší a není vhodná pro každého. Pumpa vyžaduje technickou zručnost a nutnost měnit podkožní kanylu po třech až čtyřech dnech.
O správné dietě vždy rozhoduje ošetřující lékař na základě zdravotního stavu pacienta. Nedílnou součástí je rozdělit příjem potravy do několika menších chodů, u nichž je brán zřetel převážně na množství sacharidů. Celkové množství potravy je voleno tak, aby diabetik udržoval svoji optimální hmotnost a glykemická křivka zůstávala v normě. Cílem je tedy i dosažení optimální hladiny tuků v krvi, které mají vliv na rozvoj aterosklerózi. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení si mohou diabetici dopřát i přiměřené množství cukru. Nedílnou součástí léčby je přiměřená fyzická aktivita, při níž dochází k poklesu glykemie a tedy ke snížení potřeby přijmu inzulinu. Nemělo by při ní docházet k přílišnému vyčerpávání a hladovění, aby naopak nevzniklo riziko hypoglykémie.
U cukrovky 2. typu ve 40% případů stačí upravit životní styl pacienta, kdy je mu nasazena přísná dieta a tělesný pohyb. Cílem diety je v tomto případě povětšinou redukce nadváhy. Cvičení má kromě poklesu glykémie i pozitivní vliv na citlivost tkání vůči inzulinu. Nepodaří-li se tělesnou aktivitou a dietou dostatečně ovlivnit metabolismus organismu, dochází k nasazení léků, jenž ovlivňují citlivost tkání či zintenzivní produkci beta buněk. Jelikož u druhého typu je kladen na dietu větší důraz, je povětšinou nutné cukry ze stravy vypustit úplně. I když je léčba antidiabetiky poměrně účinná, u některých pacientů následkem zvýšené produkce inzulinu může dojít k vyčerpání beta buněk a je nutné začít podávat inzulin.