Cukrovka sebou nese dvě přímé komplikace spojené s hladinou krevního cukru. Jejich lehčí průběh zná důvěrně každý diabetik, zcela se jim vyhnout nelze a jejich včasné potlačování má podstatný vliv na následující chronické komplikace.
Hypoglykémie, či-li nízká hladina cukru je zpravidla vyvolána fyzickou zátěží, nepravidelným přísunem potravy, špatným dávkováním inzulinu a alkoholem. Předzvěstí může být únava, nevolnost, pocení, třes, bušení srdce, pocit hladu a nervozity. Při hypoglykémii je nutné časné podání potravin bohatých na glukózu. Vhodná je např. kola, kostkový cukr, džus, různé moučníky a tyčinky. Ironicky se mezi vhodné potraviny neřadí čokoláda, která sice obsahuje velké množství cukrů, ale také tuků, které zpomalují jejich vstřebávání. Dochází-li k častému opakování, utlumuje se schopnost organismu vyplavovat glukagon a adrenalin, což může mít za následek hypoglykemické kóma. První pomocí je aplikace injekce s již zmíněným hormonem glukagon. Nic se nezkazí ani vložením kostky cukru pod jazyk diabetika. Za žádných okolností by nemělo dojít k píchnutí inzulinu, ten by mohl mít pro nemocného fatální důsledky.
Pravým opakem je hyperglykémie, vysoká hladina cukrů v krvi. Nejpatrnější je u pacientů, u nichž ještě nedošlo k diagnostice cukrovky, avšak způsobuje ji i opožděná aplikace inzulinu či stresové situace spojené s infekcí, úrazem či onemocněním. Rozpoznat lze dle klasických příznaků diabetu způsobených překyselením organismu, tedy suchem v ústech, žízní, následným častým močením a zapáchajícím dechem. Nedojde-li k rychlému snížení hladiny glukózy, hrozí nebezpečí kómatu.
Správná léčba sice zabraňuje propuknutí akutních komplikací, avšak jejím hlavním cílem je předcházet těm chronickým. Tkáně našeho těla nejsou na vysoký obsah glukózy stavěné a dochází k spuštění procesu neenzymové glykace. Při ní se mění chemické složení bílkovin a ta pozvolna ztrácí schopnost plnit svoji úlohu. Konečným výsledkem, jenž je přímo úměrný časnosti a délce trvání hyperglykemie je poškození malých i velkých cév. Jejich následné popraskání vyvolává samotné komplikace, které zásadně ovlivňují kvalitu života. Jednou s komplikací je diabetická nefropatie. Při ní dochází ke snížené funkci až selhání ledvin. U retinopatii dochází k poškození cévek oční sítnice s krvácením, což vede k poruše zraku. Může se jednat o rozmazané vidění, ale i slepotu.
Diabetická makroangiopatie, čili postižení velkých cév sebou nese zvýšené riziko infarktu, cévní mozkové příhody a ischemickou chorobu dolních končetin. Za pojmem neuropatie se skrývá poškození funkce periferních nervů. Zasaženy mohou být motorické, senzitivní i vegetativní nervy, proto existuje celá řada příznaků, které touto komplikací cukrovky mohou být vyvolány. Nejčastěji se setkáváme s poškozením nervů končetin, což se projevuje jejich pálením, mravenčením či bolestí. Dále dochází k poruchám erekce, nadměrnému pocení, poruchám trávicího traktu a vylučování močového měchýře. Neuropatie společně s ischemickou chorobu dolních končetin se podílejí na vzniku syndromu diabetické nohy. Kombinace nedostatečné citlivosti nohou, abnormalit cév, špatného hojení ran a častého výskytu infekcí může vést ke vzniku gangrény. Při ní dochází k odumírání tkáně a produkci toxinů, jenž by bez včasného zásahu vyvolali celkovou sepsi organismu. Při včasném podchycení existuje šance na vyhojení její příčiny, avšak dojde-li k jejímu rozšíření je jedinou léčbou amputace.